Udělám cokoli, s láskou Erik-13.kapitola

Kapitola třináctá

Sophie:

„Jej, omlouvám se.“  Řekla jsem rychle a vycouvala z pokoje.

„Soph, počkej. Co jsi chtěla?“ zeptala se mně Bella a šla za mnou do mého pokoje.

„No, chtěla jsem vědět, jestli budeš se mnou chodit do školy?“ zeptala jsem se plaše.

„Do školy?“ zeptala se znechuceně. „A musí to být?“

„Jestli tu chceš zůstat, musíš chodit do školy. To je zákon, ne můj výmysl.“ Reagovala jsem na její znechucení, které se týkalo školy „Jestli chceš být doma se Sebem, pochopím to… Já to vlastně čekala od chvíle, co jsem vás seznámila. Ale že to půjde tak rychle…“ pokračovala bych, kdyby mě nezastavila.

„Jak rychle? Cože!?“ řekla zmateně. A zděšeně se na mě dívala.

„Hmm…“ zamyslela jsem se „Kam budeš chtít dát skříň? Ke mně nebo k Sebovi?“ zeptala jsem se zvědavě a natěšeně na nakupování.

„Hej, hej! Žádný nakupování. Jdeme do školy, ne?“ řekla rychle, aby odvedla pozornost.

„Fajn.“ Řekla jsem „Dneska si ještě vezmi ty sví hrozný věci, ale o víkendu jdeme do města nakupovat.“ Povzdychla, ale pak mlčky souhlasila.

Potom, co jsem zkritizovala její outfit a účes, jsme nastoupili do auta.

„Pojď.“ Řekla jsem jí a táhla jí ke kanceláři.

„Můžeš trochu, trošičku zpomalit?“ řekla mi ironicky. Nevyslyšela jsem ji a ještě zrychlila.

„Dobrý den!“ zašvitořila jsem, když jsme vešli do kanceláře. Bella se tvářila trochu stydlivě, ale šla za mnou.

„Tohle je moje sestřenice Isabella.“ představila jsem svoji kamarádku sekretářce.

„Oh, ano. Váš otec mi včera volal, slečno Anesová.“ Pak se obrátila k Belle „ Tady máte věci. Do třídy chodíte se sestřenicí a učebnice vám dají učitelé na jednotlivých hodinách.“ Bella přikývla, podepsala nějaké papíry a pak jsme vyšli na chodbu.

„Co teď?“ zeptala se Bella a trochu dezorientovaně se rozhlížela po chodbě.

„No, já teď zkontroluju Erika a půjdeme na hodinu.“ Vytáhla jsem telefon a vytočila číslo.

„Ahoj zlato.“ Řekla jsem šťastně, když to zvedl.

„Ahoj…“ řekl ospale.

„Jestli jsem tě vzbudila, omlouvám se.“ Řekla jsem kajícně a Erik se začal smát.

„Jo, vzbudila. Jsi ve škole?“ zeptal se mě.

„Jo, jsem. Odpoledne se stavím a někoho ti představím. Budeš koukat.“ Usmála jsem se a přesně věděla jak se tváří.

„Dobře.“ Souhlasil „Užij si to ve škole a miluju tě.“

„Já tebe taky.“ Rozloučila jsem se a ukončila hovor.

„Proč mají zamilovaní lidi tady ten hroznej úsměv?“ zeptala se Bella, v hlase neustále ironii.

„Ale sklapni.“ Řekla jsem, na tváři stále něžný úsměv.

Když vyučování skončilo, uviděla jsem na Bellině tváři šťastný úsměv. Nejspíš byla ráda, že to má za sebou.

„Tak, a teď jdeme za Erikem.“ Usmála jsem se a dávala si věci do auta. Bella se na mého broučka nejdřív trochu podivně dívala a pak prohodila něco v tom smyslu, že nápadnější auto už mít nemůžu. Se zavrčením jsem pohladila kapotu svého žlutého porsche a nastoupila.

„Zlato, jsi si jistá, že máš řidičák?“ zeptala se a v hlase se jí mísil tázavý a káravý tón. Ukázala jsem na přihrádku v autě a pokynula jí, aby ji otevřela. Když vysypala její obsah, tázavě se na mě podívala a potom její výraz vystřídalo zděšení.

„Tohle všechno je vaše!?“ zeptala se při pohledu na hromadu padělaných dokladů.

„Ne, to je moje. V Sebově autě je další hromada a v taťkově autě ještě jedna.“ Jen jsem pokrčila rameny, neměla jsem k tomu co dodat. Zakroutila hlavou a nejspíš se rozhodla, že to ani nemá cenu komentovat. Šlápla jsem na pedál a rozjela se.

U Erika jsme byly asi za pět minut. Vystoupila jsem z auta a rozběhla se ke dveřím. Jelikož jsem na Bellu úplně zapomněla, musela se mi připomenout hlasitým zakašláním.

„Ty můžeš dovnitř?“ zeptala se a já znuděně ukázala na ruku, kde jsem měla jeho náramek.

„Takže… já mám počkat tady? Asi ho na to hodláš nějak připravit, pochybuji, že vezme úplně v pohodě tvoji kamarádku, která je o století starší než on…“ musela jsem se jejímu úsudku zasmát. Myslím, že se zatím ani nevzpamatoval ze zprávy o upírech.

„Já jdu dovnitř, zatím tu počkej, potom pro tebe přijdu.“ Řekla jsem rozhodně a šla dovnitř.

Vyšla jsem nahoru po schodech a podle tlukotu jeho srdce usoudila, že je u sebe v pokoji. Zaklepala jsem. Nic. Ticho. Vykašlala jsem se na slušnost a šla rovnou dovnitř. Začala jsem se potichu smát. Ležel na boku a spal. Potichu jsem se k němu přiblížila a skočila mu do postele.

„Budíček!“ zasmála jsem se a políbila ho. Trhnutím se probudil a polibek mi opětoval.

„Říkala jsem, že ti chci někoho představit. Myslíš, že na to jsi připravený?“ rezignovaně se na mě podíval a potom přikývl. Vstal z postele a šel za mnou ke dveřím.

„Nezapomeň, že ji musíš pozvat dál.“ Připomenula jsem mu základní pravidlo. Otevřela jsem dveře a Erik pozval Bellu dál.

„Takže, tohle je Bella.“ Řekla jsem a podívala se na Erikův zkoumavý výraz.

„Bells, tohle je Erik. Eriku, Bella je moje nejlepší kamarádka.“ Erik se na ni stále díval a Bella si ho také se zájmem prohlížela.

„Myslím, že je na místě zeptat se, jak dlouho je tvoje nejlepší kamarádka…“ řekl Erik s trochou ironie. Bella se trochu zasmála.

„Kdybych ti řekla, jak dlouho jsme kamarádky, řekla bych ti i kolik mi je. A jelikož jsem slyšela, že ženy svůj věk neříkají a já jsem ženského pohlaví také, myslím, že se to nedovíš.“ Bella se na konci věty začala smát a Erik se k ní přidal. Myslím, že si budou rozumět.

Všichni tři jsme se posadili na pohovku a dlouho si povídali. Po pár hodinách Bella odešla a my se přemístili nahoru, do Erikova pokoje. Dlouze jsme se líbali a pak už jen leželi vedle sebe a užívali si přítomnosti toho druhého.

V tašce mi začal vibrovat mobil a po chvíli se ozvala i má oblíbená melodie. Pustila jsem Erikovu ruku a šla pro telefon.

„Ahoj mami.“ Pozdravila jsem ji, když jsem uviděla jméno na displeji.

„Takže, kdy přijde?“ zeptala se dychtivě.

„Mami, já s ním o tom ještě nemluvila.“ Řekla jsem do telefonu a otočila se na Erika. „Poslouchej, on na to není připravený.“

Vyslechla jsem si ještě pár dalších věcí a hovor ukončila.

„Co se stalo?“ zeptal se mě Erik a zdůraznil otazník na konci.

„Moje mamka chce, aby ses přišel podívat k nám domů. Přesněji, aby oni zkontrolovali, jestli si pro mě dobrý a, no, znáš rodiče.“ Ukončila jsem tuhle diskusi.

„Ale já chci poznat tvoji rodinu.“ Odporoval mi.

„Fajn.“ Řekla jsem k tomu. „Zítra je sobota, a pokud si to do zítra nerozmyslíš, půjdeme ke mně.“ Rozhodla jsem a rozloučila se s ním. Moje auto odvezla Bella, takže jsem mohla jít v klidu lovit.

Skolila jsem dvě srnky a jelena. Cestou domů jsem ale stejně pořád přemýšlela, jestli to zítra vydržím a tahle krev mi bude stačit.