Kapitola čtyřicátá třetí
Sophie:
„Vezmeš si mě?“ zeptal se Erik najednou. Nevěřícně jsem na něj zírala. Chvíli mi vůbec nedocházelo, na co se mě ptal a úplně jsem ztratila řeč. Pak jsem se mu vrhla kolem krku a řekla jen jedno slovo.
„Ano.“ zašeptala jsem a položila si hlavu na jeho rameno. Posunul si mě na klín a vytáhl z kapsy bílou krabičku.
„Zapomněla bys na to nejdůležitější.“ Smál se mi a navlékl mi na prst zlatý prstýnek zdobený kulatým kamínkem a dalšími drobnějšími. Byl nádherný.
„To je úžasný…“ vydechla jsem překvapením a omotala mu ruce kolem krku.
„Jsem rád, že se ti líbí.“ Zašeptal mi do vlasů. Vzal mě za ruku, postavil mě na nohy a šli jsme dovnitř. Tam jsme se zapadli do prvních dveří a začali se něžně líbat.
„Počkej, co když tu někdo je?“ snažil se mě Erik krotit, ale mě to bylo jedno.
„Není tu nikdo. Když slyšeli, cos mi řekl, nechali nás tu o samotě.“ Špitla jsem a zakopla o nohu křesla. Kurva!, zaklela jsem v duchu, ale to křeslo se mi hodilo. Svalila jsem na něj Erika a obkročmo si na něj sedla, při tom jsem mu sundávala sako.
Když se naše rty lehce ochutnávaly, mimoděk mě hladil po linii zad. Svlékl mi svetřík a tričko a já tiše zasténala.
„Tohle se mi líbí.“ Špitla jsem a položila si mu hlavu na rameno. Pak mi přišlo, že to tričko je mu na nic a svlékla mu ho. Usmál se a začal mi rozepínat kalhoty. Nebránila jsem se a trochu se nadzvedla, aby mi je mohl stáhnout.
Když už jsme byli oba ve spodním prádle, Erik chtěl zajít ještě dál. Zavřela jsem oči a nechala se jím vést.
Najednou jsem ucítila, jak mi rudnou oči a vystupují lícní kosti. Poplašeně jsem se od Erika odtáhla, ale on si mě přitáhl zpátky. Buď si toho nevšiml, nebo je mu to jedno.
Když jsem ale ucítila v puse jed, musela jsem začít něco dělat, abych mu neublížila.
Z ničeho nic to všechno skončilo.
To jsem udělala já?, položila jsem si sama pro sebe otázku, na kterou jsem si vzápětí odpověděla. Ne já, Erik. Ale jak?
Pak ti to vysvětlím…, ujistil mě Erik poutem a znovu mě začal jemně hladit.
Ale já chci hned!, snažila jsem se ho ukecat, ale on se nedal přemluvit.
Rozepnul mi podprsenku a začal mě pusinkovat o něco níž. Nechala jsem se a jen se o něj opřela. Po chvíli jsem se od něj odtáhla a začala si hrát já. Zajela jsem mu prsty do vlasů a naklonila se k jeho krku, abych ho mohla políbit.
„Chceš?“ zeptal se mě pološeptem. Věděla jsem na co myslí…
„Jo, a moc.“ Sykla jsem stydlivě a vychutnávali si dlouhý vášnivý polibek.
Nenechal se dlouze přemlouvat a škubnutím mi roztrhl kalhotky.
Tohle je neslušný, víš to?, smála jsem se, zatímco on do mě opatrně vnikl…
Když bylo po všem, přesunuli jsme se ke mně do pokoje, kde přece jenom byla pohodlná postel s měkkou matrací. Erik skoro okamžitě usnul, takže jsem vedle něj tiše ležela a hladila ho ve vlasech.
Ležela jsem na boku a hlavu měla otočenou k němu. Prohlížela jsem si jeho nahé tělo a obdivovala, jak je dokonalej.
Někdo by možná řekl, že je po té bouračce moc zjizvenej nebo, že nemá postavu jako kdejaký sportovec, ale pro mě byl naprosto perfektní.
„Musíš se na mě pořád dívat?“ zašeptal Erik podrážděně. Jej… nevěděla jsem, že je vzhůru.
„Promiň…, ale prostě se mi líbíš.“ Přiznala jsem s potutelným úsměvem.
„Ty si taky krásná a pořád na tebe nekoukám.“ Odfrkl si a otočil se na mě.
Povzdechla jsem a stulila se mu do náruče.
„Je ti jasný, že táta teď bude chtít zásnubní hostinu?“ optala jsem se Erika, jestli ví, co všechno způsobil.
„To nevadí, jednou to přežijeme.“ Snažil se mě uchlácholit.
„Je vidět, že žiješ jen chvíli.“ Smála jsem se mu. „Zásnubní hostiny jsou vždycky dvě. Jedna u rodičů nevěsty a druhá u rodičů ženicha.“ Oznámila jsem mu skutečnosti, které moji rodiče budou chtít určitě dodržet.
Erik mě chytil kolem pasu a přetočil na záda.
„To nevadí. Já jsem ochotnej tobě a tvým rodičům klidně i uvařit jestli mi tě dají.“ Usmál se na mě mile.
„Mimochodem…“ začala jsem a potlačovala záchvat smíchu. „Bella ti vzkazuje, že jestli ještě jednou budeš dělat vtípky na její sexuální život, tak ti omlátí talíř o hlavu.“
„V jejím případě zakopne a talíř se rozbije.“ Začal se řehtat, ale já ho umlčela tím, že jsem mu přiložila prst na rty.
„V jejím případě budeš mít rozbitou hlavu.“ Řekla jsem klidně, ale děsila se toho, že se Erikovi opravdu něco stane. Sice už zbývali jen tři měsíce, ale nikdy nevíte, co se stane zítra…
„Nic se mi nestane.“ Ujistil mě odhodlaně, protože ze mě nejspíš cítil negativní myšlenky.
„To nemůžeš vědět.“ Řekla jsem smutně a vymanila se z jeho náručí. Erik si lehl zpátky na záda a já si lehla na bok vedle něj.
„Vím to.“ Řekl rozhodně, když jsem se nad ním naklonila a začala si hrát s řetízkem na jeho krku.
„Sophii, co mě vlastně čeká?“ zeptal se najednou vážně a zvědavě.
„Jako kdy?“ zeptala jsem se, protože jsem nevěděla, kam tím míří. Povzdechl si a obrátil oči v sloup.
„Po přeměně.“ hlesl potichu.
„Nic moc zvláštního.“ Řekla jsem a snažila se přes pouto klidnit jak moje, tak i jeho emoce. Při tom jsem si stále nervózně pohrávala s jeho řetízkem.
„Takže?“ otázal se netrpělivě.
„Dobře…“ podlehla jsem jeho naléhání. „svým způsobem to budeš pořád ty. Až na to, že budeš mít neustále chuť na krev.“
„To není nic tak hrozného.“ Přemítal a namotával na prst pramínek mých vlasů.
„Já se o tom nechci bavit.“ kníkla jsem jako tříleté dítě.
„A kdy se o tom budeme bavit?“ zeptal se důrazně.
„Nevím, až na to dojde.“ Snažila jsem se to co nejvíce oddálit a lehla si vedle něj.
„Dobře, nebudu tě nutit, stejně by to nemělo cenu.“ Řekl nakonec a přivinul si mě zpět k sobě. Položila jsem se na něj a moje vlasy mu spadly do očí. Jemně je odhrnul a začal mě hladit na zádech.
„Ale nemusíš se příště kvůli tomu chovat jako uražené dítě.“ Postěžoval si na mě ještě. Vzala jsem to s humorem a s úsměvem mu odpověděla.
„Asi ti to nikdo neřekl, ale mě je šestnáct, jsem dítě a mám na to plné právo.“ Řekla jsem a sklonila se k němu tak nízko, až se naše nosy o sebe otřely.
Políbil mě a chvíli jen tak držel. Pak mě zase začal vášnivě líbat a znovu jsme se milovali…
„Sophii, co Erik rád jí?“ zeptala se Elena. Už den a půl jsem na ní viděla jak moc je ve stresu.
Dneska (respektive zítra, protože půlnoc je teprve za pár minut) k nám má přijít Erik se svojí mámou na zásnubní hostinu. Ode dne, kdy mě požádal o ruku, už uběhl skoro týden, ale z této tradice jsme se nevykroutili.
„Erik nejí ryby, jinak sní opravdu všechno.“ Shrnula jsem okruh toho, co budeme vařit. Ne jednou jsem se podivovala, co všechno je Erik schopen sníst.
„A jeho máma?“ snažila se Elena stále upřesnit, co má uvařit.
„Tak to nevím.“ Zasmála jsem se a šla k ní. Objala jsem ji a dál se smála.
„Je jedno, co uvaříš, ale určitě to bude úžasný.“ Přesvědčovala jsem ji tak dlouho, že se nakonec rozhodla pro klasiku - řízek s bramborovou kaší. Tím se nemůže nic zkazit, teda pokud Erikova máma není vegetariánka…
Když už bylo opravdu ráno, začali jsme já, Elena a Bella vařit oběd. Ostatní z rodiny se nenápadně zdejchli a měli nejspíš v plánu vrátit se až večer.
Po tom, co jsem rozklepla vajíčko a nasypala do talíře strouhanku, mě holky poprosili, abych šla prostřít stůl… slušně řečeno – vypadni, zavazíš.
Dobré ráno!, pozdravila jsem Erika vesele, zatímco jsem hledala ve skříni ubrus.
Ráno?, odsekl naštvaně. To je jedno, jak to u vás probíhá?, ptal se zvědavě.
Elena šílí, sourozenci jsou pryč… takže všechno je v pořádku., přemýšlela jsem a prošla chodbou kolem tátovy pracovny a něco mě donutilo se vrátit a podívat se dovnitř.
A táta si bere kvádro., doplnla jsem překvapeně.
Prostřela jsem stůl, nachystala talíře a když jsem měla všechno hotovo, dívala jsem se na televizi.
„Na.“ Řekla Bella a hodila po mě nějakej kus látky. „Obleč si to.“ Poručila a odváděla mě do naší šatny.
Stoupla jsem si před zrcadlo a prohlížela si šaty, které mi Bells na zádech zapínala. Na hrudníku byly bílé, pod prsy měly modrou stuhu a sukně byla černá nařasená
„Doufám, že už se těšíš, až ti budu plánovat svatbu.“ Zasmála se Bella a objala mě kolem ramen.
„Až budeš co?“ zeptala jsem se mírně vyvedená z míry.
„Jak, co! Ty mi plánuješ všechny oslavy od doby, co se známe. Já si to chci taky jednou užít!“ začala mě smutně přemlouvat. „A taky to bude odplata za ty všechny obří oslavy.“ Dodala už potichu.
„Vy mě chcete normálně…! To není fér!“ chrlila jsem ze sebe.
„Hele, uklidni se. To byla legrace, ale tu organizaci svatby už mi nerozmluvíš.“ Klidnila mě.
„Nesnášíš oslavy.“ Řekla jsem a otočila se na ni. Tvářila se pobaveně.
„Kvůli tobě se překonám.“ Usmála se a vyklouzla ze šatny. Já se posadila na gauč a tam zůstala až do zazvonění zvonku.
„Soph, pojď sem.“ Zavolal na mě táta a šel otevřít dveře.
Zhluboka jsem se nadechla a vydala se do předsíně. Erik stál ve dveřích, jeho máma se seznamovala s mojí mámou a všichni se otočili, když jsem vešla.
„Ahoj.“ Lásko!, přivítal mě Erik a dal mi pusu na tvář. Teda, z tohohle jeho mluvení nemluvení jsem občas pěkně popletená.
„Ahoj. Dobrý den.“ Pozdravila jsem vychovaně.
Super, pomyslela jsem si a zase znervózněla.
Klid, bude to dobrý!, povzbudil mě a všichni jsme se přesunuli do jídelny.
Jídlo naštěstí všem chutnalo, kdyby se to ale obešlo bez toho trapného mlčení… a tak jsme s Erikem vymýšleli různé způsoby jak rozproudit konverzaci. Naši rodiče se ale pro dobro všech sami rozmluvili.
„A Sophie je vaše nevlastní dcera?“ slyšela jsem Erikovu mámu, jak se ptá mé mámy. Seděli jsme s Erikem u dveří na terasu a poslouchali vše, co se děje kolem nás.
„Ano, adoptovala jsem ji, když jsem si brala jejího tátu.“ Odpověděla Elena a letmo o mě zavadila pohledem.
Jo, pěkně mě postavila do latě…, dodala jsem už jen pro Erika, který vedle mě vyprskl smíchy.
To jako vážně?, ujišťoval se a krotil svůj smích, aby se neudusil.
Jo. Kdo si myslíš, že ze mě udělal slušně vychovanou mladou dámu, jakou teď jsem?, zeptala jsem se ho ironicky.
Soph, ty nejsi dáma…, řekl mi němě a objal mě rukou kolem ramen.
„Já tak nesnáším tyhle sešlosti…“ stěžovala jsem si.
„A bude to horší.“ Řekl Erik vážně. „K nám do školy začala chodit nová holka. Upírka.“ Upřesnil.
„Cože?!“ vykvikla jsem, tak nahlas, že se všichni otočili. Naznačila jsem, že je vše OK a otočila se zpět na Erika.
„Jak upírka? Od kdy?“ teď už jsem šeptala.
„Jmenuje se Cruel. A chodí k nám od konce února.“ Říkal mi potichu. Pomalu jsem se vracela do normálního stavu.
Den mi pak rychle utekl, protože jsem po celý jeho zbytek přemýšlela jen o té upírce.
Skoro bych si ani nevšimla, že Erik se svojí mámou odešli. Až do noci jsem seděla u balkónu. Pak za mnou přišla Keysi a udělala si ze mě polštář, tak jsem tam s ní dál seděla a hladila ji.
Ráno přišel Erik. Tak jsem ho hned využila a pomáhal mi uklidit nádobí, které jsme včera výjimečně použili.
„Tohle patří do skříně támhle.“ Instruovala jsem ho, zatímco jsem skládala skleničky do krabice. „Jedna je ještě nahoře, doneseš mi ji prosím?“ zaprosila jsem a Erik šel do mého pokoje. Nedalo mi to a snažila jsem se ho mysli aspoň trochu sledovat.
Našel skleničku a vracel se po schodech ke mně. To by ale nebyl on, kdyby na posledním schodě nezakopl. Spadl, rozbil sklenici a střepy z ní si zabodl do ruky.
Okamžitě jsem se rozběhla k němu.
A pak už jsem jen viděla, jak se Jacob ohnal po Erikovi…
2024 ©