Ahoj, teď budu kapitoly přidávat celkem rychle (alespoň Erika). Mám na to spoustu času a už jsem celá natěšená, abych vám sem mohla začít přidávat new povídku, což ale můžu až po skončení Erika... Janča
Kapitola padesátá čtvrtá
Erik:
Vystoupil jsem z metra a došel těch pár kroků k domu. Očima jsem přejel řadu zaparkovaných aut. Mezi nimi bylo i žluté porsche. Okamžitě jsem si vzpomněl na Sophii. Vytáhl jsem klíče, na kterých visel přívěšek. Polovina srdíčka.
Nechali jsme na ně se Sophii vyrýt slovo forever. Já měl for, Soph ever.
Hrozně jsem si přál, abych teď přišel domů a Sophii tam byla, jenže to je nemožné. Její auto je rozmlácené…
Po tom, co měla tu bouračku, jsem ji od dědy odvezl domů k Belle. Bohužel jsem se ještě ten den musel vrátit.
Sophii mi už několik hodin blokovala pouto. Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet. Nakonec jsem si řekl, že na ní Seb nejspíš zase provádí ty svoje pokusy a ona prostě nechce, abych o tom věděl. Taky mě překvapilo, jak jí ta blokace najednou jde…
Přestal jsem přemýšlet (pro jistotu) a vešel jsem do domu. Vyšel jsem obvyklá tři patra a odemknul si dveře od bytu.
To co mě tam čekalo, by mě v životě nenapadlo…
Sophie:
„Eriku!“ vykřikla jsem a hnala se mu do náruče. Než mu to došlo, stál tam jako tvrdý Y a nevěděl, jestli se mu zdám, nebo je to vážně. Potom mě taky pevně objal a přitiskl mě co nejvíce k sobě.
„Soph! Broučku! Hrozně se mi po tobě stýskalo.“ Zašeptal mi do vlasů. Trochu jsem se od něj odtáhla.
„Víš, že tohle by žádnej jinej kluk nepřiznal?“ zasmála jsem se a položila mu hlavu na rameno. Ještě chvíli jsme tam spolu takhle stáli a objímali se, když jsem si musela sednout.
„Co je ti?“ zeptal se Erik starostlivě.
„Bolí mě záda.“ Přiznala jsem neochotně a protáhla si páteř.
„Chceš namasírovat?“ zeptal se Erik zvědavě a dráždivě mi přejel po rameni, když zavadil o ramínko mé podprsenky.
„Jo. To by bylo super.“ Souhlasila jsem a lehla si na pohovku, kterou měl Erik fakt obrovskou (na rozdíl od ostatních věcí v bytě). On si sedl vedle mě a začal mi něžně přejíždět po zádech. Zavřela jsem oči.
Tohle je fakt úžasný! On je úžasnej…, pomyslela jsem si.
Tak proč myslíš na jinýho?, ozval se tichý hlásek v mé hlavě. Sakra… Will… konečně to musím Erikovi říct, rozhodla jsem se okamžitě.
Ucítila jsem jeho rty na svém krku a okamžitě jsem se vymrštila do sedu. Oči jsem měla uslzené.
„Udělal jsem něco?“ zeptal se rychle a napůl mě objal. Zavrtěla jsem hlavou a otřela si oči. Chtěla jsem mu to říct, vysvětlit mu to. Jenže jsem nevěděla jak. A taky jsem se bála jeho reakce.
„Sophii,“ oslovil mě tiše. „já o Willovi vím.“ Řekl a já vyvalila oči.
„Víš? Jako vážně? Tys to všechno viděl přes pouto?“ ptala jsem se zděšeně a rozplakala se ještě víc.
„Broučku, nebreč prosím. Já ti to nevyčítám. Chápu, že byl tvůj první kluk a…“
„Nevyčítáš?“ přerušila jsem ho překvapeně. Přikývl.
„Sice bych mu nejraději rozbil hubu, ale vím, že by ti to ublížilo. A vím, že on to cítí stejně…“ přemýšlel nahlas. Nevím, proč jsem to udělala. Prostě jsem ho svalila pod sebe na tu pohovku a začala jsem ho vášnivě líbat. On mi to začal váhavě oplácet. Potom mě zvedl do náruče a odnesl mě k posteli. Chvíli se na ni nerozhodně díval. Bylo mi to divný. A za chvíli jsem pochopila proč…
Když se k tomu Erik neměl, vzala jsem to do rukou já. Ve chvíli, kdy jsme dopadli na postel, ozvala se rána – postel nejspíš praskla.
„Tak, a je to. Rozbila si mi postel.“ Obvinil mě Erik s vážným výrazem.
„To není pravda.“ Bránila jsem se. Odhodila jsem na zem matraci a vytáhla jedno prasklé prkno. Erik si povzdechl a vrátil matraci na svoje místo. Sedla jsem na postel zpátky a stáhla ho k sobě. Celého jsme ho svlékla a nechala ho jen ve spodním prádle. Oplatil mi to a stáhl ze mě květované šatičky.
Dlouho jsme se mazlili, mlátili polštářema a postel držela. Dokud jsme se nemilovali…
„A teď je opravdu zničená.“ Usmála jsem se, když jsme leželi na zemi a pod sebou jsme místo matrace měli tlustou deku.
„Dlužíš mi postel.“ Oznámil mi s úsměvem Erik a přetáhl přese mě prostěradlo místo přikrývky.
„Na co postel?“ zeptala jsem se. „Gauč poslouží stejně dobře, ne?“ řekla jsem a Erik se začal smát.
„Raději spi.“ Poradil mi a pořád se nemohl zbavit záchvatu smíchu. Zhledem k tomu, že zem je trochu nepohodlná i pro upírku, položla jsem se na Erika jak nejvíc to šlo a za chvíli jsem usnula.
Zdál se mi krásnej sen. Pláž, sluníčko, Erik.
V tom mě někdo zvedl ze země – což mě probudilo. Škoda, ten sen byl pěknej. Erik mě položil na pohovku a přikryl mě. Zmateně a rozespale zároveň jsem se na něj podívala.
„Spinkej, broučku. Já musím jít něco zařídit do školy, ale za pár hodin budu zpátky.“ Slíbil a dal mi pusu na čelo.
„Jo, v pohodě. Já se nějak zabavím.“ Řekla jsem a zachumlala se do polštáře. V tu ránu jsem znovu usnula. Přes pouto jsem ještě cítila, jak mě Erik pohladil a potom odešel.
Netrvalo dlouho a znovu mě něco vzbudilo. Tentokrát dění venku. Neochotně jsem vstala a šla k oknu. Byla tam parta dětí, které se honily, smály se a vůbec dělaly povyk. Hned jsem posmutněla. Vzpomněla jsem si na Izabelku.
Rozehnala jsem z hlavy svoje děsný myšlenky a zamířila jsem do sprchy. Osprchovala jsem se, oblékla se, vzala jsem si nějaký osobní věci a vyběhla jsem z Erikova bytu ven ke svému autu. Nasedla jsem a rozjela se k realitní kanceláři.
Soph…, ozval se mi v hlavě Erikův povzdech.
Zlato, já tě mám ráda, ale v takové špeluňce s tebou bydlet nebudu. Vždyť to není ani 1+1!, bránila jsem se.
Je to 1+kk!, oznámil mi ublíženě a já se začala smát. Fajn, slíbil jsem, že tě budu milovat se vším všudy a to taky dělám…. Ale nepřežeň to prosím tě!, poprosil mě ještě.
Fajn! Mě stačí jen nějakej větší byt…, nemusí to být jako můj domeček, ve kterým ale nemůžeme bydlet, protože je od školy moc daleko.
Konečně jsem byla před realitkou. Zaparkovala jsem a vystoupila. Vzala jsem si svoje věci a zamkla auto. Vyhrabala jsem z kabelky papírek se jménem paní, se kterou už jsem jednou mluvila a ona mi řekla ať za ní přijedu.
Když jsem vešla dovnitř, už na mě čekala.
„Vy nejspíš budete Sophie Anesová, že?“ optala se milá paní středního věku a napřáhla ke mně ruku. Stiskla jsem ji a všimla jsem si, jak pod mým ledovým dotykem trochu ucouvla. Sama pro sebe jsem se zasmála a obě jsme se posadily ke stolu. Leželi na něm fotky bytů, nějaké dokumenty a spoustu dalších věcí, které mě obyčejně nudí.
„Z toho, co jste mi řekla, jsem vám tu nachystala pár návrhů.“ Oznámila mi a podala mi nějaké fotky. Všechny ty byty a občas i nějaký dům byly nádherné! Jenže Erik by mě zabil…
Pořád dokola jsem se tím vším probírala a znovu a znovu jsem to prohlížela. Poslouchala jsem, co mi k tomu všemu paní řekla a nemohla jsem si vybrat. Když jsem uviděla fotku, která byla dole pod ostatními, a předtím jsem si jí nevšimla. Natáhla jsem se pro ni a podívala se zblízka.
Byl to nádherný byt. Hádám tak 3+1. Spoustu oken, takže tam pořád bude svítit slunce. Velké pokoje, takže by se našlo místo i pro šatnu.
„Ehm, promiňte,“ oslovila jsem ženu, která celou dobu seděla naproti mně. „mohly bychom se jet podívat na tenhle?“ zeptala jsem se a podala jí fotku.
„Ano, ano.“ Řekla a začala horlivě přikyvovat. „Pojďte, zavezu vás tam. Auto si tu můžete potom vyzvednout.“ Řekla a vedla mě ke garáži. Nastoupili jsme do auta a jeli tam.
Nebylo to daleko od Erikova bytu, nebo spíš garsonce… a za chvíli jsme byly tam. Vystoupila jsem a překvapeně zírala na nádherný dům. Ty byty se tam vešli maximálně čtyři.
„Slečno Anesová?“ oslovila mě realitní agentka a pokynula ke dveřím, které odemykala. Hned jsem šla za ní. Vešli jsme do studené chodby. Byla to příjemná změna.
„Váš by byl tenhle.“ Ukázala na dveře, které byly na úplném konci chodby. Přikývla jsem a společně jsme vešli dovnitř.
„Páni.“ Vydechla jsem, když jsem viděla ten úžasný, nádherný byt. První byla tak akorát velká předsíň (možná by spíše sedělo hala), pak obývák, na který navazovala jídelna s kuchyní, a na druhé straně z předsíně byl celkem velký pokoj se šatnou.
Já ho chci!, zaúpěla jsem a Erik hned odpověděl.
Tak si ho kup…, čekal jsem něco horšího, takže…, nechal větu vyznít do prázdna a zasmál se.
„Beru ho.“ Řekla jsem ještě dřív než jsme dokončili prohlídku. Paní na mě vykulila oči.
„Dobře.“ Řekla potom. „Přejete si hned podepsat smlouvu o koupi? Hned bych vám dala klíče a mohla byste tu už zůstat.“ Vysvětlila mi a já přikývla.
Podepsala jsem ten kus papíru, zaplatila (normálně tolik peněz v hotovosti nenosím, ale tohle byl jiný případ…) a dostala jsem klíče od svého nového bytečku. Ještě jsem přes pouto poprosila Erika, aby mi dovezl autíčko.
Posadila jsem se na zem a vzala si kus papíru s tužkou. Nakreslila jsem plánek bytu a zakreslovala jsem do něj různé kusy nábytku, abych nějak věděla, kde co bude. Rozhodla jsem se, že předsíň vyladím do takové světlounce hnědé, koupelna bude modrobílá, obývák do oranžova a náš pokoj do zelena. Jídelna by mohla být žlutá…
V tom Erik zaklepal na dveře. Přitančila jsem k nim a otevřela mu. Políbil mě na přivítanou, prohlídl celej byt a rozpustile se usmál.
„Myslím, že mám první kus nábytku.“ Oznámil mi. Tázavě jsem se na něj podívala. Přešel k oknu a ukázal na mé auto. Byl na něm něco připevnění.
„Co to je?“ zeptala jsem se zvědavě. Strčil si ruce do kapes a pořád se culil.
„Koupil jsem nám novou postel. Tvrdili, že by měla něco vydržet.“ Pokrčil rameny a já se začala smát.
„Doufejme.“ Šeptla jsem a Erik ji z venku donesl. Společnými silami jsme ji daly dohromady a postavili do našeho nového pokoje. Erik mi samozřejmě četl myšlenky, takže rovnou koupil i matraci, polštáře a deky. S tím i povlečení, samozřejmě zelené…
„Jsi úžasnej.“ Složila jsem mu poklonu a posadila ho na postel. Nechal mě a spolupracoval. Posadila jsme se na něj.
Vysvlíkla jsem mu tričko a přejela mu prsty po hrudi. Rty jsem se něžně dotkla jeho čelisti a Erik zasténal. Usmála jsem se a pokračovala níž. To už Erik nevydržel a přetáhl mi přes hlavu moje tričko.
Někdo zazvonil.
„Doprdele!“ zamumlal Erik a vyšel ke dveřím. Mluvil tam s nějakou dívkou. Vyklonila jsem se a uviděla ji. Ona s ním flirtovala! To mě děsně naštvalo. Vstala jsem a šla za nimi. Usmála jsem se na ni a omotala Erikovi paže kolem nahého břicha.
„Nějakej problém, zlato?“ zeptala jsem se ho a přejížděla mezi nimi pohledem. Dívka se na mě zašklebila, zamumlala, že přijde jindy a odešla. Znechuceně jsem za ní přibouchla dveře.
„Jak ví, že jsme se přestěhovali?“ zeptala jsem se dychtivě. Patří nám to tu ani ne půl dne! Erik pokrčil rameny a vzal mě do náruče.
Vrátili jsme se k naší předchozí činnosti.
Erik mě přetočil pod sebe a naše rty se setkaly. Potom se zeptal, jestli se z něj chci napít…
Neměla jsem co rozmýšlet. Teď už jsem se nemusela bát, že mu ublížím. Stačilo se jen naklonit k jeho krku. Jenže mě to takhle bylo nepříjemný. Popostrčila jsem ho do sedu a obkročmo jsem si na něj sedla. Ucítila jsem chtíč, který mě nutil, abych to udělala. Přejela jsme mu prsty po krku a přiložila mu k němu rty. Opatrně jsem ho kousla.
Ihned jsem pocítila ten žár, který spaloval mé tělo skrz fyzické pouto. Erik slastně vzdychl. Ještě více jsem se přitiskla na jeho zpocené tělo a hltala jsem každičkou kapku jeho teplé krve. Cítila jsem, jak se mi rozlévá do celého těla a dodává mi sílu.
Nevím, kde jsem našla sílu skončit, ale nakonec jsem se od něj odtrhla.
Než jsem se stačila vzpamatovat, Erik už mi odhrnoval vlasy z krku a kousl mě. Nečekala jsem to, takže moje první reakce bylo bolestné syknutí od toho, jak to štíplo. Pak ale přišla rozkoš. Čirá rozkoš, nic jiného jsem necítila.
„Eriku…“ zasténala jsem a opřela se o něj. Najednou mi docházely síly – neudržela jsem hlavu vzpřímenou. Už si vzal moc. Jemu to taky došlo a rychle přestal. Uviděla jsem kolem sebe černé fleky. No pořád lepší než tančící opice… a pak jsem omdlela.
I když mi nebylo nejlíp, sny byly pořád krásné. Dneska jsem neležela na pláži, ale na louce. Tráva kolem mě byla sytě zelená a až podivně měkká. Ze zvědavosti jsem vstala a podívala se na ni pořádně. Připomnělo mi to scénu z Karlík a továrna na čokoládu, jak Johnny Depp provázel děti posvém čokoládovém království.
Stejně jako včera, i dnes mě vzbudil Erik. Ne, že by udělal nějaký neočekávaný pohyb, jen se prostě zvedl. A pustil mě…
„Co je?“ zeptala jsem se ho rozespale.
„Škola.“ Odvětil tiše.
„Fajn.“ Zamumlala jsem. „Odpoledne si pro tebe přijedu.“ Slíbila jsem mu.
Zastavila jsem před budovou školy a vystoupila. Podívala jsem se na hodinky a uviděla, že mám ještě deset minut čas. Opřela jsem se o kapotu svého nového porsche a čekala.
Jako první se ze školy loudala nějaká parta holek. Ihned jsem si všimla té ze včerejška. Všechny mě zvědavě pozorovali a zkoumavě si mě prohlíželi od hlavy až k patě.
„Na koho myslíte, že čeká?“ zeptala se ta z mého pohledu nejmladší.
„Na Erika.“ Řekla opovržlivě ta, co včera byla u nás.
„Jak to víš?“ zeptala se jí třetí dívka, která ještě nepromluvila.
„Včera jsem byla u něj a ona tam byla.“ Vysvětlila jim. Ostatní nevěřícně zavrtěli hlavou. Vážně, proč o mě všechny holky v souvislosti s Erikem mluví jak o kusu masa?
„Třeba je to jeho příbuzná.“ Spekulovala nahlas ta nejmladší.
„Jasně, příbuzná se před ním bude promenádovat v podprsence.“ Vyprskla naštvaně a rychle od nich odkráčela.
Když vyšel Erik, smutně jsem se na něj podívala. Zrychlil, a když ke mně došel, pevně mě objal.
Myslím, že si kvůli tobě nikdy nenajdu kamarádky…, připustila jsem a opřela se o něj. Erik se zasmál.
S těma bys stejně nechtěla kamarádit, šeptl a zvedl můj obličej blíž k sobě. Jestli je chceš pořádně naštvat, udělej tohle., pobídl mě a přitiskl se ke mně obličejem. Okamžitě jsme se začali vášnivě líbat. Oba dva přitom sice zavíráme oči, ale stejně jsme cítili pronikavé pohledy hlavně holek, který se závistivě dívaly na Erika.
Když jsme konečně dojeli domů, musela jsem si oddechnout. Teď už budeme sami dva, bez nějakých čumilů. Chápu, že upíři budí v lidech rozporuplné emoce, ale už mě štvou všechny holky, co chtěj Erika sbalit.
Ale teď si na to budu muset zvyknout, když tu chci zůstat a chodit s Erikem do školy. Ale to on ještě neví…
2024 ©