No..., myslím, že nejde říct nic jiného než omlouvám se! Od začátku září pro mě existuje jen škola a škola, takže jsem neměla moc času něco psát, tudíž jsem ráda, že jsem sesmolila alespoň něco... Teď už vám můžu popřát jen jedno: Užijte si to a nevěnujte pozornost chybám ;)
Janča
P. S. Hezký nový rok 2012...xD
Kapitola šedesátá pátá
Sophie:
„Sophii? Beruško, my jdeme.“ Oznámil mi Will a přešel ke
mně.
„Cože? Už?“ vykřikla jsem vyděšeně. Tak rychle jsem to
nečekala.
„Neboj, broučku. Pozítří tu budu. Živej a zdravej.“ Usmál se
Erik a dal mi pusu na čelo.
„Fajn. Doufám, že ho nebudete tahat někam mezi prostitutky
nebo tak.“ Řekla jsem, vstala a Erika pevně objala.
„Myslíš, že by nám to Bella dovolila, sestřičko?“ řekl Seb
se smíchem.
„Dobře.“ Odsouhlasila jsem to a vzala Erika kousek dál.
Tohle nebylo pro cizí uši…
„Budeš mi chybět.“ Šeptla jsem a políbila ho. Pohladil mě
přitom po tváři a dal mi dva prsty pod bradu.
„Ty mě taky. Ale jak jsem řekl, na svatbu jsem tu a nikdo mi
v tom nezabrání.“ Slíbil mi a začali jsme se něžně líbat.
„Haló, hrdličky!“ zavolal na nás Jacob. Vadilo mi, že máme
obecenstvo… Konečně jsme se od sebe odtrhli a celá klučičí část (včetně mého
táty) odešli na Erikovu rozlučku se svobodou.
Už skoro den jsme byli všichni, co se budou účastnit svatby,
sestěhování na hrádku, kde se ta sláva bude konat. Mně se tu moc líbilo,
myslím, že Bella místo, i vzhledem k roční době, vybrala dobře. Po obřadu
tu zůstaneme na svatební hostinu a naši nejbližší (tím myslím rodinu a svědky)
tu i přespí. Abych řekla pravdu na svatbu se moc těším. Za chvíli ze mě bude
paní Kotrbová…
Oblékla jsem si pončo a vyšla ven na terasu. Posadila jsem
se ke stolečku, co jsme tam s Erikem přenesli, a dívala jsem se na
krajinu. Na tu svatbu už jsem se šíleně těšila. Jediná záhada pro mě byly
svatební šaty. Bella mi říkala, že nějaký má, ale neviděla jsem je, neměla jsem
je vyzkoušený – NIC. Proto jsem měla ve skříni záložní plán, pro jistotu. Na
druhou stranu byla výhoda, že jsem je neviděla, Erik si je přeze mně nemohl
prohlídnout.
Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na zásnubní
prstýnek. Na tom mírném slunci se krásně třpytil. Přála jsem si, aby takový
krásný počasí bylo i zítra a pozítří.
Vstala jsem a vrátila se dovnitř.
„Tak a jde se na dámskou jízdu!“ zavelela Laura
v závěsu s Bellou.
„Co?“ zeptala jsem se nechápavě.
„Myslíš, že ty žádnou rozlučku mít nebudeš?“ zeptala se
Bella se smíchem a táhla mě někam pryč.
„Bell? Kam mě to táhneš?“ zeptala jsem se šokovaně.
„Pryč.“ Usmála se a cestou směrovala ostatní holky.
Sedli jsme do dodávky (???) a rozjeli se někam do města.
Míjeli jsme spousty obchodů, blikajících billboardů a spousty dalších věcí.
„Bell? Kam jedeme?“ zeptala jsem se znovu. Lili už se
nadechla, aby mi odpověděla, ale Bella varovně zvedla prst.
„Tss.“ Udělala jsem a na protest jsem dala ruce na prsa.
Bella se zavrtěla, ale jinak na to nereagovala. Pak zastavila. Všichni jsme
vystoupili. Laura mi zavázala oči a s Bellou mě někam vedli. Slyšela jsem,
jak se holky za námi potutelně smáli.
„Kde to jsme?“
zeptala jsem se, protože jsem slyšela hlasitou hudbu a cítila jsem zakouřenou
místnost.
„Tradá!“ vykřikla Bella a strhla mi šátek.
Cože!?
STRIPT BAR!?
No to snad ne!
Celá jsem zrudla a Bella si to evidentně užívala. Když už
jsem vypadala na omdlení, vyvedle mě ven.
„Tohle, doufám, nebylo to překvapení.“ Řekla jsem a zhluboka
vdechovala čistý vzduch. Bez kouře. A bez nahých chlapů!
„Ne.“ Řekla Bella a s Lili, Laurou a Vanessou se dusily
smíchy.
„Fajn.“ Řekla Bella vážným hlasem, když se dosmáli. „Teď
jdeme na to pravý místo.“
Jako bych to neodhadla. Jde se na chlastačku!
Abych řekla pravdu..., když jsem přemýšlela o svatbě,
chlastačka se mi jevila jako dobrý nápad. Teď, když ležím polomrtvá a
s kocovinou v posteli, jedinej dobrej nápad je ten, že jsme to
udělali (nejspíš pro jistotu) dva dny před svatbou… vlastně, ten jeden den už
uběhl. Doufám, že se dám do zítřka dohromady…
Probudila jsem se nádherně vyspaná a odpočatá. Bylo mi
trochu divné, že tu se mnou není Erik, většinou vstával až se mnou. Ale brzy
jsem na to přestala myslet. Zaujalo mě dění venku. Svítilo tam sluníčko – to je
na březen dost neobvyklé, ale přenádherné.
Panebože! V tom mi všechno došlo…
Dneska je třetího března.
Dneska se mám vdávat!
Teď bych nejraději zase zalezla do peřin a zahrabala se do
sto metrů pod zem. Jenže před Bellou bych se neschovala.
„Dobré ráno.“ Zašveholila a vplula do pokoje. Měla jsme
pocit, že stála za dveřmi a jen čekala až se vzbudím.
„Už bez opice?“ zeptala se se smíchem.
„Bello, já mám strach.“ Vybalila jsem to na ni hned, bez
obalu. Zvedla obočí a zaujatě se na mě podívala. Posadila se ke mně.
„Prosímtě, zlato, z čeho máš strach? Budeš nádherná
nevěsta a navíc, bude tam na tebe čekat Erik, jo? Na nic jinýho nemysli.“
Poradila mi a já přikývla.
„A teď si dej sprchu. Myslím, že tě to uklidní.“ Poručila mi
a než odešla, věnovala mi letmý úsměv.
„Super.“ Zabrbrala jsem si pro sebe a vylezla
z postele. Netušila jsem, co si mám potom obléct, tak jsem si vzala do
koupelny předem nachystané spodní prádlo. Svlékla jsem si pyžamo a dala si
horkou sprchu. Rovnou jsem si i umyla hlavu. Když jsem byla hotová, vysušila
jsem si vlasy, omotala kolem sebe ručník a vyčistila jsem si zuby. Třikrát.
Oblékla jsem si bílé spodní prádlo (aspoň doufám, že šaty
budou bílé…), když mi došlo, že jsme župan nechala vedle. S povzdechem a
husí kůží jsem se vrátila do pokoje, když mě něco zarazilo. Na posteli seděl
Will. Když jsem si ho všimla, polekaně jsme uskočila. Jeho to rozesmálo. Věděla
jsme, že mu přijdou roztomilý tyhle moje… polekání…
„Wille, co tady děláš?“ vyjela jsem na něj a rychle se
zabalila do županu. Jo, ještě před pár dny jsem se před ním dobrovolně
procházela skoro nahá… přitom jsem si vzala hřeben a začali si rozčesávat
vlasy.
„Klid, beruško. Poslala mě Bella. Mám ti vyřídit, že za ní
máš přijít k ní do pokoje. Prej tam jsou tvý šaty a jakýsi ozdoby do vlasů,
či co.“ Řekl a kroutil přitom hlavou. S pobavenou tváří vyšel
z pokoje. Pak ještě pootevřel dveře a špitl:
„Mimochodem, to prádýlko ti sluší.“ Nevydržela jsme to a
mrštila po něm hřeben… tentokrát opravdu odešel.
Nechala jsem si župan a šla za Bellou.
Chvíli mi trvalo, než jsem to našla, protože se tu zatím
vůbec neorientuju. Ale konečně jsem stála před jejími dveřmi. Zaklepala jsem a
vešla dovnitř.
„Soph? Jsi to ty?“ ozvala se Bella. „Jsem v koupelně,
posaď se, kam chceš a chvíli počkej.“ Zavolala na mě. Němě jsme přikývla, i
když jsem věděla, že mě Bella nemůže vidět, a posadila jsme se na gauč.
Chvíli to trvalo, ale pak Bella vyšla z koupelny.
Vypadala nádherně!
Dlouhé vlasy měla zvlněné, stáhlé bílou čelenkou. Šaty,
které budou mít všechny družičky, byly bílé s jemným srdcovitým korzetem.
Pod pravým ramenem byla bílá kytička, ze které šly dva pásy bílé látky, které
šaty drželi kolem krku. Šaty sice byly volné, ale úžasně obepínali Bellinu
dokonalou postavu.
„Vypadáš úžasně!“ vysekla jsem jí poklonu.
„Dík. Ale až s tebou skončím, budeš vypadat ještě líp.“
Slíbila mi a pokynula k židli před zrcadlem. S dalším tichým
povzdechem jsem se tam posadila. Bella mi prsty zajela do polosuchých vlasů a
zkoušela je různě kroutit.
„Když ty máš strašně krátký vlasy. Na to nejsem zvyklá. Ale
na druhou stranu jich máš hrozně moc. Něco vymyslíme.“ Řekla nakonec a dál si
hrála s mými vlasy. Zavřela jsem oči a nechala ji. Stejně, kdybych jí do
toho pořád kecala, moc by to nepomohlo.
Kdyby mi pořád netahala vlasy, přísahám, že bych usnula.
Připadalo mi to nekonečný.
„Bello?“ začala jsem, otevřela oči a podívala se na ni. „Seš
si jistá, že máme tolik času.“ Zeptala jsme se a koukla na sebe do zrcadla.
„Ty vole!“ vydechla jsem, když jsme se viděla. Bella mi
vlasy zvlnila a zapletla do okrasného drdolu (nevím, jak to s mýma
krátkýma Vlasta dokázala…). A kolem obličeje se mi vlnily rozpuštěné pramínky
z ofiny. Všechno se to lesklo a vůbec to vypadalo tak nějak… nevím,
naprosto překrásně.
„A teď šaty.“ Řekla Bella vesele a šla přes pokoj až
k veliké skříni, ze které vytáhla obrovský pytel s věšákem. Došlo mi,
že v tom vaku jsou mé šaty. Ty, které Bella drží v tajnosti a daří se jí
to.
Podala mi věšák a pokynula mi ať ho rozepnu. Udělala jsem to
a zalapala po dechu. Byly to ty šaty, co jsem chtěla! Ale když jsem si je
zkoušela, přece mi neseděli, napadlo mě a Bella se usmála.
„ Koupila jsem je a spravila. Měli by ti být akorát.“
Oznámila mi a vzala mi je z ruky.
S Bellinou pomocí jsem si je oblékla a koukla se na
sebe. Musím říct, že mi to vážně, ale opravdu dost slušelo.
„Tak a teď tradice.“ Uculovala se Bella. Já vykulila oči.
„Musíš mít něco nového, takže, svatební šaty. Něco modrého,
tady máš kytičkový sponky do vlasů. A teď něco starého a půjčeného. Tady máš
moje náušnice.“ Řekla a podala mi starožitné náušnice po svojí praprapra….
prostě babičce.
„Bell, to nemůžu.“ Bránila jsem se, ale to už jsme je měla
v uších…
„Ještě musíš mít podvazek, aby měl Erik nějakou zábavu.“
Zasmála se a vzala z poličky bílý krajkový.
„Bello, to… já… asi to nepůjde.“ Řekla jsem vyhýbavě. Tázavě
na mě pohleděla.
„Proč?“ zeptala se nechápavě.
„On Erik… ještě není upír tak dlouho… neumí… prostě už jsme
to zkoušeli a on to nedokáže udělat bez toho, že by mi ublížil.“ Vysvětlila
jsem jí.
„Fajn.“ Řekla Bella. „Počkej tu. Někoho zavolám, abys tu
nebyla sama.“ Křikla na mě ode dveří a odešla.
Isabella:
Vydala jsem se za
Erikem. Nejenže jsme ho chtěla zkontrolovat, ještě mi musí vysvětlit tu svojí
podvazkovou sabotáž.
Vtrhla jsme k němu do pokoje. Byl tam s ním Will,
kterého jsme hned vyhodila a vrhla se na něj.
„Eriku, to snad nemyslíte vážně!“ vykřikla jsme šokovaně.
„Já vím. Ale Bello, přece nechceš, abych tam Soph před svojí
lidskou rodinou pokousal!“ vykřikl zase on. Přesně věděl, o čem mluvím… jo, jo.
Pouto…
„Fajn, já… jestli se to Seb dozví, tak nás zabije, ale jinak
to nejde.“ Řekla jsme a vykasala si sukni… navlíkla jsem si na stehno podvazek,
kterej jsem v tom vzteku vzala s sebou a postavila jsem se k Erikovi.
Byl pro mě jako vlastní bratr. Bratr, kterýho miluju, ale
příčí se mi, se ho nějak dotýkat nebo tak…
„Za každý kousnutí ti fláknu.“ Pohrozila jsem mu a Erik si
ke mně klekl. Opatrně vzal podvazek zuby a… bylo to v kopru.
„Idiote!“ zařvala jsem naštvaně a trefila mu přímo mezi oči.
„Vidíš, jak to Soph myslela?“ zeptal se Erik a vstal. Třel
si místo, do kterého jsem ho uhodila…
„Musíme to zkusit znovu.“ Poručila jsem mu, zatímco se mé
zranění zhojilo.
Takhle to bylo asi ještě desetkrát, než se to poprvé
povedlo. Bože! Jestli to pak zkazí, zabiju ho!
Sophie:
Celá jsem se klepala. Jednou už jsem se sice vdávala, ale
nebylo to… jak to říct? Nebyla to taková velká svatba a tolik mi na ní
nezáleželo. Achjo! To je k Jakeovi tak nefér!
Vlastně není… on už je zaláskovanej někde jinde…. Naštěstí…,
jinak bych si to strašně vyčítala, ale Erik je prostě jen jeden.
Nedokázala jsem si představit, že za chvíli vyjdu ven odtud,
táta mě přivede k oltáři a pak už budeme s Erikem jen spolu.
Byla to krásná představa. Jen spolu. Už navěky.
Ze srandy jsem si vzala papír a propisku a napsala své
jméno. Viktoria Sophie Anesová –
Kotrbová. Usmála jsem se. Směšně dlouhé jméno…
„Tak jsem zpět.“ Oznámila mi Bella, když vešla dovnitř.
„Jo, skvělý. Za jak dlouho má vlastně začít obřad?“ zeptala
jsem se. Bella se koukla na mobil.
„Asi za hodinu.“ Řekla a začala mi načechrávat sukni.
„To nevydržím.“ zasmála jsem se. „Bože! Já se tak těším.“
Vykřikla jsem šťastně a zavrtěla se.
„Soph!“ okřikla mě Bell. „Já se s tím dělám a ty…“
nedokončila větu a začala se smát.
„Dámy.“ Oslovil nás Will. Ani jsem nezaznamenala, že přišel.
„Wille, stalo se něco?“ zeptala jsem se vyděšeně, protože se
Will tvářil… pohřebně?
„My jsme s Erikem asi něco provedli…“ začal vyhýbavě.
„Co?“ zeptala se Bella úderně. Will zalovil v kapse a
vytáhl krabičku s prstýnky.
„Erik si je chtěl prohlídnout. Já je vytáhl, otevřel je a
když jsem mu je podal… no, upadly…“ přiznal nakonec.
„Cože!?“ vytřeštila jsem oči. „Jak upadli? Co se jim stalo?“
křičela jsme na něj naštvaně. Bella mi podala krabičku, kterou si vzala od Willa.
S Erikovým prstýnkem nic nebylo, ale z toho mého upadl kamínek…
Zvedla jsem k Willovi pohled.
„Já tě zabiju!“ vyhrožovala jsem mu. Instinktivně ucouvl.
Bella mě vzala kolem pasu.
„Soph, klid. Zavolám Seba. Odveze je do zlatnictví a pak se
uvidí.“ Uklidnila mě a vyřešila to. Posadila jsem se na pohovku v pokoji a
čekala. Nic jinýho mi nezbylo…
Táta svíral moji roztřesenou paži a já se uklidňovala
posloucháním hudby.
„Soph, v pohodě?“ zeptal se táta starostlivě. Přikývla
jsem.
„Takže můžeme?“ zeptala se Bella. Znovu jsem přikývla.
Ozvala se hudba. Jiná než doteď. Svatební pochod. Všichni,
co stáli před námi, už se dali do kroku. Zhluboka jsme se nadechla, stiskla
tátovu ruku a pomalu jsme šli uličkou.
Podívala jsem se na její konec. Stál tam Erik, kterej se
podle tradice nesměl otočit a Will, kterej se otáčel až moc.
Srdce mi splašeně tlouklo.
Klid, zlato. Will
říkal, že jsi nádherná., ujistil mě Erik přes pouto.
Já ale chci, abys to
řekl ty!, poslala jsem mu odpověď. Tohle se mi líbilo. Nikdo nevěděl, že
spolu tuhle konverzaci vedeme.
Konečně jsme došli až nakonec. Táta mě předal Erikovi a něco
mu zašeptal. Erik přikývl a vzal mě za ruku.
„Jsi nádherná.“ Zašeptal s úsměvem. Pořádně jsem si ho
prohlídla. Měl černý oblek a košili s kravatou, která přesně ladila
k jeho rozcuchaným, blonďatým vlasům. I když musím uznat, že měl dnes
vlasy rozcuchané umělecky…
Zajímalo by mě, kdo ho česal… jestli to byla Bella, divím
se, že mu na té hlavě něco zbylo… zavrtěla jsem hlavou a nechala se unést
Erikovým pohledem. Jeho zelenomodré oči se na mě něžně usmívaly a já se
v nich dokázala ztratit i na pár hodin. Teď jsem se ale musela soustředit.
Hlavně na to, abych řekla ano ve správnou chvíli…
Stejně se mi nepovedlo přesně zaregistrovat každé slovo,
které oddávající vypustil z pusy. Naštěstí jsem začala dávat pozor zrovna
ve chvíli, kdy se mě ptal jestli si chci vzít Erika za manžela.
„Slečno Anesová, berete si zde přítomného Erika Kotrbu
dobrovolně za právoplatného manžela a budete ho ctít a milovat po celý svůj
život?“ zeptal se a já se ušklíbla.
A že ten život bude
opravdu dlouhej…, pomyslela jsem si a Erik měl co dělat aby nevyprskl
smíchy. Koukla jsem se na něj a on se usmál. Zavřela jsem oči, zhluboka se
nadechla a pronesla to slovo, které mě k němu připoutá do konce života.
„Ano.“ Řekla jsem doufám nahlas a zřetelně. Oddávající
přikývl a podíval se na Erika.
„Pane Kotrbo, berete si zde přítomnou Sophii Anesovou
dobrovolně za právoplatnou manželku a budete ji ctít a milovat po celý svůj
život?“ zeptal se tentokrát Erika. Ten mi stiskl ruku a pohladil mě po dlani.
„Ano.“ Řekl jasně. Vzal mě i za druhou ruku a přitáhl mě
k sobě blíž.
„Nyní si můžete vyměnit snubní prstýnky.“ Pobídl nás
oddávající a Erik se otočil k Willovi. Zatajila jsem dech, protože jsem
nevěděla, jak to s mým prstýnkem dopadlo.
Erik vzal prstýnek, který mu Will podal a zvedl moji levou
ruku. Když jsem uviděla, že je kamínek zpátky na svém místě, oddechla jsem si a
Erik mi ho navlékl na prst.
Když mě pustil, natáhla jsem se k Willovi a vzala si
druhý prstýnek. Vzala jsem Erika za ruku a navlékla mu prstýnek. Stejně jako
ten můj, přesně padl.
„A nyní si můžete dát své první manželské políbení.“
Zakončil obřad a Erik se ke mně sklonil.
„Jsi šťastná?“ zeptal se a pohladil mě po tváři.
„Jo.“ Přikývla jsem a vyhoupla se na špičky, abych ho mohla
políbit.
Když jsme se začali něžně líbat, všichni okolo začali jásat
a tleskat. Trochu mě to vyvedlo z míry, ale uklidnilo mě, že jsem byla
s Erikem. Teď jsem nechtěla, aby to skončilo.
Ale stejně muselo… když jsme se od sebe odtrhli a otočili se
k hostům, všichni už byli nachystaní na gratulace. Nenápadně jsem si
povzdechla, když mě Bella objala.
„Svatba byla humus, ani trochu ti ji nezávidím a teď asi
půjdu zvracet.“ Zasmála se a pustila mě, aby mě předala do další náruče.
„Hodně štěstí beruško.“ Popřál mi Will. Když mě pustil, šla
jsme z náruče do náruče tak rychle, že jsem si ani nestihla všimnout, kdo
mi zrovna přeje.
„Tak a máme to za sebou.“ Řekl Erik klidně a objal mě. Byl
první, koho jsem byla schopná plně vnímat.
„Ne tak docela.“ Ozval se za námi oddávající. Erik vyplašeně
vzhlédl.
„Troubo,“ utrousila Bella. „Musíš ještě podepsat, že sis
moji ségru opravdu vzal.“ Vysvětlila mu. Otočila jsme se. Will už se
podepisoval. Pak na papír hodila podpis i Bella a i my s Erikem. Potom už
jsme konečně mohli vyjít ven.
„Hodně štěstí!“ začali všichni křičet a házeli po nás rýži.
Sice nevím jak, ale dění kolem sebe jsem skoro vypustila. Zajímal mě jen Erik.
Zdárně mě vyvedl ven uličkou, kterou vytvořili naši hosté a zastavil se pár
metrů od nich.
„Jestli na nás mají připravenou nějakou koninu…“ nakousl
téma, o kterém jsem dosud nepřemýšlela.
„Co přesně myslíš?“ zeptala jsem se šeptem.
„To zatím netuším. Ale po kouli na noze zrovna dvakrát
netoužím.“ Usmál se a když to dořekl… už ji tam měl.
„Hej!“ ohnal se a já se začala smát. Samozřejmě to byla
Bellina práce.
„A co teď jako?“ zeptal se Erik naštvaně a potichu na Bellu
vrčel.
„No to je jasný, ne? Nevěsta dostane pilník a musí tě
z toho dostat.“ Řekla Bella ledabyle a podala mi ho.
„A co já s tím?“ zeptala jsem se bezradně a klekla si.
Všichni si stoupli kolem nás do kolečka. Povzdechla jsem a začala na oko
pilovat. Přitom jsem nenápadně šťouchala do karabiny, kterou měl Erik
připevněnou k noze. Myslím, že nemusím dlouze popisovat, co se s ní
po chvíli stalo. Rupla…
Díky, broučku,
šeptl Erik přes pouto a pomohl mi vstát, protože v dlouhých šatech se moc
pohybovat neumím.
„Vše? Nebo ještě něco?“ zeptala jsem se podrážděně.
„Jasně že jo. Těšíš se na oběd?“ zeptala se Bella se smíchem,
což jsem raději ignorovala.
„Za jak dlouho je vlastně oběd?“ zeptala jsem se, protože jsem
chtěla stočit řeč jinam a chtěla jsem, aby mluvil i někdo jiný.
Podívala jsme se kolem sebe. Poprvé mi došlo, kolik lidí se
tu za posledních pár let spárovalo. Někteří se na druhou stranu rozešli, ale
těch šťastných je tu mnohem víc.
Otočila jsem se zpět na Bellu. Stála kousek od nás se Sebim
a něco si špitali. Podívala jsem se za Erika, kde stál Will. S Lili…
z jejich vztahu jsem byla nadšená, ale pořád jsme to nějak nemohla
pochopit.
„Soph?“ ozval se Jake a poklepal mi přitom na rameno.
„Jo?“ zeptala jsem se a začala mu věnovat pozornost.
„Měli bychom se asi přesunout.“ Připomněl mi, když
k němu přitančila Van.
„Jake má pravdu. Někteří už tam šli.“ Podpořila názor svého
přítele a vzala ho za ruku. V tom jsem ztuhla.
„Jaku? Můžeš na chvíli? Musím ti něco říct.“ Řekla jsem mu a
odtáhla ho pryč.
„Stalo se něco?“ zeptal se nechápavě. Erik stál opodál a
taky se tvářil nechápavě.
„Teď mě napadlo… my dva jsme přece pořád manželé.“
Připomněla jsem mu a Erik k mému překvapení vyprskl smíchy.
„Hele, neposlouchej cizí rozhovory!“ napomenula jsem svého
„opravdového“ manžela a on přešel k nám.
„Myslím, že teď už je to jedno, když sis vzala mě, ne? Tím
se to muselo anulovat.“ Zasmál se Erik a vzal mě kolem pasu. Dneska měl úžasnou
náladu.
„Jdem obědvat.“ Rozhodla jsem se a s Erikem jsme šli za
davem.
U stolu jsme seděli v čele. Byl do tvaru U a my seděli
uprostřed… takže na nás všichni koukali.
Připadám si jako ve
výkladní skříni, postěžovala jsem si.
Věř mi, nejsi sama.,
ujistil mě Erik a stiskl moji ruku. Naproti nám právě dosedli Bella se Sebem a
za chvíli se k nim přidali Lili s Willem. Jo, jak říkám, výkladní
skříň.
„Těšíš se na společné jídlo s Erikem?“ začala mě Bella
provokovat.
„Upřímně? Takhle bych s ním nejraději jedla
v soukromí a ne před sto padesáti lidma.“ Odsekla jsem.
„Zlato, to zvládnem. Na co nám je pouto?“ zasmál se Erik a
pohladil mě po zádech.
„Bože!“ postěžovala jsem si a mlčky čekala, než nám donesou
polévku. Samozřejmě jednu dohromady…
Byla to krémová žampionová. Teď jsem byla celkem ráda, že
jsme na poslední chvíli změnili menu a nemáme knedlíčkovou…, protože ta polívka
by byla všude.
V tom jsme si všimla, že všichni s jídlem čekají
jen na nás. Povzdechla jsem a Erik nabral první lžičku. Naklonila jsem se,
abych mu trochu pomohla a Erik mě začal krmit… tohle bylo ještě celkem
v pohodě, ale pak jsem přišla na řadu já a to už bylo mnohem vtipnější.
Musela jsem držet lžičku v levé ruce a přiznávám, že s ní neumím moc
manipulovat…
Erik se ale snažil mi pomoct, takže jídlo naštěstí
neskončilo na jeho krásné košili. Když jsme to měli za sebou, všichni nám
zatleskali a obsluha nám donesla hlavní chod. Pěkně propečenej, krvavej steak s bylinkovou
bramborovou kaší.
Když jsem se koukla na všechny u stolu, podivila jsem se,
jak to do sebe ládují. Všem chutnalo. Některým až moc. Hlavně u Erika jsem měla
s krvavým steakem trošku obavy, jestli to ještě není moc brzo. Ale nakonec
vše bylo v pohodě.
Já se nejvíce těšila na dezert, tedy na svatební dort. Když
ho donesli, všichni si ho začali fotit a obdivovali ho.
Měl čtyři patra, byl celý z čokolády a všemu tomu
vévodila meruňková poleva s marcipánovými růžičkami.
„Úžasný! Dejte mi do ruky nůž.“ Zažertovala jsem a Will mi
ho podal. Erik mě vzal za ruku a společně jsme ho rozkrojili.
„Tak podávejte talíře.“ Poručila jsem s úsměvem a Bella
mi prvních pár podala. Erik je podělil prvníma kouskama dortu a já je Belle
podala zpátky. Potom se už kolem nás utvořila fronta a já se opravdu upřímně
podivovala, že se ten dort dá tolikrát rozkrojit.
Když jsem konečně kousek dostala, hned jsem se do něj
pustila. Jediný co bych mu mohla vytknout je to, že bych do něj nacpala mnohem
víc čokolády.
Když jsme s Erikem dojedli, posadili jsme se
k malému stolečku v rohu a konečně jsme si mohli v klidu
popovídat. Alespoň jsem si to myslela. Jenže Bella, byla očividně jiného
názoru.
„Víš, co tě teď čeká?“ zeptala se a mě nebylo zcela jasné,
jestli mluví ke mně nebo k Erikovi.
„Takže pánové, vzhledem k tomu, že nás čeká sundávání
nevěstina podvazku, poprosím vás, abychom se přemístili do vedlejší místnosti.“
Pronesl Will hlasitě a všichni se začali šinout ke dveřím.
„Bell, tohle přece nejde!“ vykřikla jsem a křečovitě jí
chytla ruku. V tom k nám přišla Erikova máma.
„Zlato, klid. On to zvládne.“ Uklidnila mě Bella a i
s Erikem odešli.
„Jsi v pořádku, Sophii?“ zeptala se mě Marie a posadila
se vedle mě na Erikovo místo.
„Já nevím. Teď celkem lituju toho, že jsme se nejeli vzít do
Vegas. I když chápu, že vám by to pak asi bylo líto…“ uznala jsem a povzdechla.
„To by mi bylo líto!“ upozornila mě zvýšeným hlasem a pak se
začala smát. „Ale teď zrovna nechápu, v čem je problém.“ Přiznala a tázavě
se na mě zadívala.
„Chtěla jsem vynechat stahování podvazku, protože je Erik
upír jen chvíle a ještě neví co se zubama.“ Řekla jsem rychle a hned mi došlo,
že to bylo až moc informací.
„Asi ti řeknu to stejném, co Bella. Důvěřuj mu.“ Zašeptala
mi a odešla.
Zavrtěla jsem hlavou a šla za klukama vedle.
Stáli v kruhu kolem dřevěné židle. U té stál Erik a
tvářil se nervózně.
„Sophii! Pojď, už na tebe čekáme!“ zakřičel na mě Alex a
usmál se. Neochotně jsem k nim došla.
„Myslím, že ti nemusím dlouze popisovat, co máš udělat…“
neodpustil si jedinou chvíli, kdy si do mě mohl rýpnout.
„Neboj.“ Odsekla jsem, sundala si botu a dala nohu na židli. U toho jsem si vyhrnula
část sukně a snažila se, aby mi nebylo vidět spodní prádlo.
Erik se ke mně sklonil a opatrně vzal podvazek do zubů. Pak
ho začal pomalu stahovat a dával si přitom velký pozor, aby mě nezranil a
přitom ho ani neroztrhal. Když bezúhonně přešel přes koleno, bylo vyhráno.
Nadzvedla jsem nohu, aby mi ho mohl vzíz z nohy úpně a Erik mi rychle
přejel přes kotník. Když mu zůstal mezi zuby, otočil se a mrskl ho do davu.
Zůstal v ruce vyjevenému a překvapenému Jakovi.
V tom se kolem něj rozburácelo nadšení a veselí.
Shrnula jsem si sukni a chtěla se k němu probojovat, ale moc mi to nešlo.
Promluvíte si
později., ujistil mě Erik a vyvedl mě ven. Rychle jsem koukla někomu na
hodinky. Blížil se večer. Ještě bude házení kytice a náš společný tanec.
Zastavili jsme se a já Erika objala.
„Co je?“ zeptal se vystrašeně.
„Nic. Jen už jsem unavená.“ Přiznala jsem a zívla si.
„To se ti nedivím.“ Šeptl mi do vlasů a přivinul si mě
k sobě co nejblíže.
„No tak, hrdličky.“ Zavolal na nás Seb. „Soph, pojď si ještě
hodit tou kyticí a pak tě už necháme.“ Slíbil mi a já se odtrhla od Erika.
„Sophii?“ ozval se za mnou Jake. „Tohle je asi tvoje.“ Řekl
a podával mi podvazek, kterej tak bravurně chytil.
„Jo, dík.“ Usmála jsem se na něj. „Mimochodem, nezapomeň mi
poslat svatební oznámení.“ Zažertovala jsem a Jake se zamračil.
„Cože?“ zeptal se zmateně.
„Ty to neznáš? Tvrdí se, že kluk, kterej chytne podvazek, se
do roka ožení.“ Vysvětlila jsem mu a Jake přikývl.
„Až na to, že svatbu zatím neplánuju.“ Usmál se a nechal mě
napospas Sebovi.
Když jsme došli na místo, všechny svobodné holky (včetně
Belly) už tam byly. Seb mi podal moji kytici z bílých růží a já se
k nim postavila zády. Zavřela jsem oči a odhodila ji. Když jsem se
otočila, čekal mě šok. Kytku v ruce svírala Vanessa.
„Páni. Tak takhle už tu svatbu máte potvrzenou.“ Zasmála
jsem se a Van přikývla.
„Asi jo.“ Odpověděla mi zamyšleně. Nemůžu popřít, že bych
byla ráda, kdyby se s Jacobem vzali, protože jsem na ni kvůli Erikovi
ještě pořád trochu žárlila.
Soph, no tak…,
ozval se mi v hlavě Erikův káravý hlas.
Promiň., špitla
jsem a vrátila se s Bellou do jídelny, která se zatím změnila
v taneční sál.
Všichni se začali párovat a chystali se na tancování. Já ve
skrytu duše doufala, že bude tančit co nejvíce lidí, aby se mezi nimi to moje
nešikovné potácení ztratilo.
Bohužel, neztratí. Protože někdo (nebudu jmenovat, protože
tu osobu miluju a vážím si jí) vymyslel, že já a Erik budeme tancovat spolu,
jako první a jako jediní…
Achjo!
Erik mě vzal za ruku a zavedl mě doprostřed parketu.
Z reproduktoru se začala linout moje oblíbená melodie a…
„To je naše písnička!“ usmála jsem se překvapeně a zvedla
k Erikovi hlavu.
„Bella věděla, že se ti bude líbit.“ Odpověděl mi a vzal mě
do náruče. Opřela jsme si hlavu o jeho hrudník a kopírovala jeho pohyby. Tak
nějak jsme se pomalu pohupovali do rytmu. Za chvíli se k nám přidali i
ostatní, abychom se tam neztrapňovali sami.
Vydrželi jsme s Erikem ještě na další tři písničky a
pak jsme se potichu vypařili.
Podle klíče, který nám Bella dala, jsme našli pokoj a
nemohli věřit svým očím. Byl krásně vyzdobený. Všude byly růže a když ne
v celku, tak aspoň okvětní lístky.
„Hádám, že moje věci jsou v koupelně.“ Zasmála jsem se
a Erik si začal sundávat sako.
„Hele!“ pohrozila jsme mu. „Tohle nech na mě.“ Požádala jsem
ho a ztratila se v koupelně. Nemýlila jsem se. Moje prádýlko tam bylo
nachystaný. Stejně jako vak na šaty, který si za chvíli svlíknu.
Nejdřív jsem si rozpustila vlasy a stáhla z nich
všechny ozdoby. Prohrábla jsem si je a obdivovala jak jsou krásně vlnitý. Pak
jsem si sundala šaty a převlékla se do svýho krásnýho, oranžovýho spodního
prádla. Naposledy jsem si hrábla rukou do vlasů a upravila si podvazek na
stehně.
Pak jsem vyšla.
Erik stál naproti mně a zadržel dech.
„Jsi nádherná.“ Zašeptal.
„Jo a teď se ještě červenám a nevím co říct.“ Reagovala jsem
stydlivě a Erik přešel za mnou. Tvrdě mě políbil a přivinul mě k sobě.
Cítila jsem na tváři jeho mělký dech.
Připadala jsem si jako ve snu.
Stalo se něco, co jsem si přála, o čem jsem dlouho snila a
přemýšlela, ale nedokázala jsem si připustit, že by se to mohlo vážně stát.
Pocítila jsem slzy v očích. Erik je ignoroval a začal
mě divoce líbat. Začala jsem mu polibky oplácet a stáhla jsem z něho sako
a rozvázala mu kravatu.
Začala jsem mu rozepínat košili a on mě popostrčil k posteli.
Klekla jsem si na její okraj a nepřestávala ho líbat.
Erik odhodil košili a položil mě na záda.
„Řekni to.“ Šeptla jsem zadýchaně.
„Miluju tě.“ Šeptl na oplátku.
„Já tebe taky.“ Ujistila jsem ho a usmála se. Vstala jsem a
vrátila se zpět ke dveřím do koupelny. Erik mě vzal do náruče a začal mě znovu
něžně líbat. Otočil mě zády ke zdi a zašmátral po mé podprsence. Hlasitě jsem
vzdychla a rozepla si ji. Erik mi položil ruku na stehno a stáhl mi kalhotky.
Omotala jsem mu nohy kolem těla a ruce kolem krku. Ani jsem si nevšimla, kdy se
stihnul svléknout on.
Jemně do mě pronikl a přirazil mě ke zdi. Cítila jsem, jak
kolem mě popraskala omítka…
Znovu jsem zavzdychala. Zajela jsem mu rukou do vlasů, když
jsem plnou silou pocítila silnou rozkoš a zakousla jsem se mu do ramene. Zaryla
jsem mu nehty do zad a začala sát jeho krev.
Moc dlouho mě to nebavilo, takže jsem skoro hned přestala a
olízla mu dvě ranky na rameni. Usmál se a začal ke mně přirážet mnohem
rychleji, silněji… divoce…
Díky poutu jsem dokázala za pár sekund kopírovat jeho
pohyby. Líbilo se mu to a tak převzal velení a každou chvíli měnil sílu a
intenzitu našeho sexu.
V tom jsem ucítila zběsilé, trhavé pohyby
v podbřišku. Zavřela jsme oči a užívala si ten intenzivní pocit, který
sice trval jen malou chvíli, ale díky Erikovi jsem ho byla schopná plně prožít.
Když jsem cítila, že vyvrcholení přišlo i na něj trochu jsem
zpomalila. A on taky…
Když bylo po všem, postavila jsem se na nohy a Erik se opřel
o zeď. Sice mi ho bylo trochu líto, že takhle odpadl, ale neodpustila jsem si
zachichotání. To ho trošku naštvalo a chtěl mi dokázat, že to zvládne i
podruhé, takže mě vzal do náruče a přenesl mě do postele.
Položil mě mezi okvětní lístky rudých růží a lehl si vedle
mě.
„Tohle bylo… wow.“ Špitla jsme a Erik se rozesmál. Ještě
pořád jsme byli oba dva šíleně zadýchaní.
„Líp bych to neřekl, paní Kotrbová.“ Odpověděl mi a použil
mé nové příjmení. Plácla jsem ho přes hrudník a zachumlala se do deky. Otočila
jsme se na bok a snažila se rozdýchat ten nehorázný tlukot srdce. Dneska už
nejméně potřetí…
Jenže když jsem se konečně dokázala trochu uklidnit, Erik se
ke mně nahnul a políbil mě na krku. Tím můj tep znovu rozhodil…
Otočila jsem se k němu a začali jsme se líbat nanovo.
Vyústilo to v to, že jsme se znovu milovali. Tentokrát
klidně a v posteli. Oba jsme si u toho odpočali, takže jsme potom
pokračovali křesle (které pod námi
ruplo) a ve vaně (nevím, co je lepší než bublinková koupel…).
Asi po pátém kole tohoto šíleného kolotoče jsem odpadla a
usnula Erikovi v náruči.
Poslední, co si pamatuju bylo, že mě hladil ve vlasech a
šeptal mi, jak moc mě miluje…
2024 ©